Blog plný energie
11/03/2021

Znakem chudoby je, že lidé utrácejí

Nadační fond Nehemia téměř dvacet pomáhá lidem v nouzi po celém světě. Motto Nehemie zní: Přinášíme změnu do lidských životů, a to se také promítlo do nového projektu Nehemie a komunitního dodavatele energií Kolibřík energie. Jmenuje se Energie pro změnu v lidských životech. V čele Nadačního fondu Nehemia a ambasadorem projektu Energie pro změnu v lidských životech je Leoš Cásek, který říká:

Znakem chudoby je, že lidé utrácejí

Česká republika – V šestnácti letech našel díky nejlepšímu kamarádovi cestu k Bohu. A to i přes to, že jeho rodina byla nevěřící. Rozhodl se, že ze stavařiny přesedlá a půjde studovat misijní a teologickou školu, která ho přivedla k Nadačnímu fondu Nehemia. Od té doby staví školy v Africe, rozdává dětem v Severní Koreji sójové mléko nebo pomáhá potřebným na Ukrajině.

Leoši, jak se to tak stane, že v šestnácti letech najdete cestu k Bohu?

To je dobrá otázka. (úsměv) Od čtrnácti let jsem pociťoval takovou životní prázdnotu, ne že bych byl v permanentním splínu, ale spíš jsem si kladl otázky nad existencí člověka, proč tady jsme a jaký je smysl bytí. Ale když jsem potkal křesťany, přišli mi jako blázni, říkal jsem si – to jsou lidé z jiného světa, jak někdo může věřit v něco abstraktního? Zkrátka mi to přišlo divné, ale v té době jsem měl jednoho velmi blízkého kamaráda. Trávili jsme spolu spoustu času, užili jsme si spolu spoustu srandy a on se v těchto letech stal křesťanem a já jsem měl dojem, že ho ztrácím. Říkal jsem si, ten se úplně zbláznil, ale na druhou stranu jsem v jeho životě viděl obrovskou změnu. Změnil se jeho charakter, najednou byl takový laskavý, vyzařoval z něj pokoj. To mě přivedlo na myšlenku, že Bůh existuje. Postupně to ve mně uzrálo. Rozhodující okamžik byl, kdy mi kamarád řekl, tak to zkus, zkus mluvit s Bohem, není to tak, že se k něčemu zavazuješ na věky. To zafungovalo a já jsem si řekl, Bože, chci tě mít ve svém životě, chci abys byl jeho součástí a v roce 1994 jsem se stal křesťanem

A jak to bylo dál? Jak jste pustil Boha do svého života?

Šel jsem studovat misijní a teologickou vyšší odbornou školu i přes to, že moje rodina byla nevěřící a je dodnes. Předtím jsem studoval obor stavební, ale věděl jsem, že touto cestou nechci jít. Po vyšší odborné škole jsem měl nastoupit tehdy ještě do armády, což jsem pochopitelně nechtěl a hledal jsem nějakou alternativu. Naskytla se možnost strávit civilní službu v Nadačním fondu Nehemia, což jsem s radostí přijal. Po ukončení civilní služby jsem ještě tři roky pracoval v Armádě spásy a pak jsem se do Nehemie vrátil a už tam zůstal.

Co jste v počátcích v Nehemii dělal?

Byl jsem takový, dneska by se řeklo, projektový manažer. Staral jsem se o podporu lidí a dětí, kteří potřebují pomoc na dálku. Pak jsme organizovali různé konference, zahraniční výjezdy, doprovodné akce a někdy v roce 2008 jsem se stal ředitelem Nehemie. Bohužel teď je moje práce poněkud stereotypní, ale před pandemií to bylo hodně o cestování. Navštěvuji téměř veškeré projekty, které podporujeme. Jsme malá organizace, máme jen tři zaměstnance a moje funkce je řídící, kdy objíždím místa, kde pomáháme a získávám zpětné vazby. Kontroluji, jestli jde pomoc tam, kam má. Jinak máme samozřejmě pracovní týmy, které do oblastí, kde pomáháme, jezdí.

Čím se Nadační fond Nehemia konkrétně zabývá?

Vše co děláme je cíleno tak, aby přineslo pozitivní změnu do lidských životů. Získáváme finanční prostředky pro lidi, kteří to potřebují. Podporujeme projekty typu, že kupujeme kozy chudým rodinám v Etiopii. Pak jsou to vzdělávací projekty, máme asi 400 dětí v Africe, které vzděláváme, projekty o finanční gramotnosti, parta dobrovolníků jezdí do Afriky nebo do Asie, kde staví školy a další budovy, které jsou potřeba. Máme projekt i v Severní Koreji, kde provozujeme čtyři pekárny a pomáháme desetitisícům severokorejských dětí, kterým dáváme housku a hrnek sojového mléka. Vysíláme dlouhodobé dobrovolníky, máme třeba manželský pár v Iráku nebo jedna dívka pojede do Tanzanie, kde bude pracovat jako učitelka ve škole přímo v masajské stepi. Jsou to projekty, které mi dávají smysl a většinu z nich pravidelně navštěvuji.

Zaujalo mě nakupování koz chudým rodinám v Etiopii, jak to přesně probíhá?

Koupíme kozu chudé rodině, první kůzle z projektu, které se narodí, putuje do další rodiny. Kupříkladu vy když byste byla součástí projektu, dostanete kozu a když se vám narodí kůzle, odevzdáte ho další rodině a tím se rozšiřuje skupina obdarovaných. Spolu s tím je spojená i finanční gramotnost, protože takovým typickým znakem chudoby je, že když tito lidé dostanou finanční prostředky, žijí teď a tady a jsou schopni si koupit mobilní telefon či televizi a nepřemýšlet nad tím, že děti nebudou mít co jíst. Součástí projektu je tedy i zvýšení finanční gramotnosti, kdy se místní koordinátoři snaží o to, aby se tito lidé naučili spořit si drobné částky. To je obrovsky zajímavé, je to takový mikrobyznys, lidé mají vkladní knížky tak, jak to bývalo tady u nás za komunistů a tam si dávají vklady a generují si zisk. Když mají určitý kapitál, mohou dát někomu ze skupiny půjčku, on pak do deseti měsíců musí vrátit danou částku zpátky do společné kasy. Je to geniální způsob, jak  lidem pomoci. Samozřejmě, že součástí skupin jsou i zmínění koordinátoři, kteří je vedou a říkají musíš přemýšlet a fungovat  takhle a takhle, abys vydělal. Opravdu máme spoustu pozitivních příběhů, kdy se tito lidé odrazili z úplného dna. Například jedna rodina začala mléko prodávat, dva až tři hrníčky denně a tak získala sice malý, ale pravidelný příjem a teď je schopna poslat děti do školy.

To je úžasné. Rozptyl Vaší pomoci je obrovský. Podle čeho si vybíráte, kam chcete peníze směrovat?

Ano, projekty máme v asi šestnácti zemích světa. Kapacitu máme zaplněnou. Ale v dnešní době je to tak, že vás lidé bombardují, svět je přes internet propojený. Lidi píšou z Pákistánu, z Afriky, vytváří na vás až brutální nátlak a také vznikají přirozené kontakty. Dnes nejsme ve stavu, kdy přibíráme další projekty, jsme až za hranou našich kapacit. Potřebovali bychom další lidi do kanceláře, ale je to o finančních prostředcích.

Říkal jste, že lidé se Vám ozývají sami a Vašimi slovy na Vás vytvářejí brutální nátlak, co to znamená? Sami se Vám ozývají?

Přesně tak. Ale my volnou kapacitu nemáme. I dárcovská základna nějak rapidně neroste. V loňském roce jsme se báli, že kvůli pandemii lidé ukončí podporu, ale nakonec jsme byli zhruba dvě procenta plus. To je povzbudivé. Dnes jsou lidé schopni si nás najít na internetu a přes google překladač přeloží  naše stránky a pak nám píší. Teď konkrétně třeba člověk z Pákistánu, ten nám píše opravdu až poněkud vydíravě, což se mi nelíbí. Říká, že vdovy a děti umírají hlady, a tak dále. A já mu píšu, “nezlob se, ale my nemůžeme, nemáme prostor vám pomoci.” To je jeden z extrémních příkladů.  Ale když cestujete přímo na místa projektů, kontakty se nabalují. Potom můžete mít “na každém prstě” i  deset projektů. Veškerá naše pomoc však stojí na smlouvách s prověřenými partnery, nikdy  neodesíláme peníze bez toho, aniž bychom měli dostatečné informace o tom, s kým spolupracujeme a jak projekt funguje. Když pošleme finanční prostředky, od každého chceme vyúčtování. Snažíme se o maximální transparentnost.

To je také důvod, proč jste se spojili s dodavatelem energií Kolibříkem energie a společně vytvořili projekt Energie pro změnu v lidských životech?

Dostal jsem nabídku, že bychom se mohli zapojit do komunitního způsobu prodeje energií a mě to přišlo logické a jako skvělý způsob, jak navýšit nebo oslovit svoji dárcovskou základnu a nabídnout jim tuto alternativní podporu.

Jde o to, že tím, že se lidé do projektu zapojí a začnou čerpat energie od Kolibříka, vygenergují navíc Nehemii finanční profit, protože Kolibřík energie polovinu svého zisku vrací komunitám, v tomto případě tedy Nehemii. Vy sám jste se do projektu také zapojil?

Samozřejmě, moje zkušenost je taková, že když jsem ředitel Nehemie, bylo by hloupé říkat, zapoj se a na otázku, jestli jsem v projektu i já, bych odpověděl ne. To by bylo pokrytecké a absurdní. V mém případě to bylo tak, že já jsem na energiích neušetřil, náklad u Kolibříka mám vyšší o 600 korun ročně, ale to jsou v rodinném rozpočtu zanedbatelné finance. Moje hlavní motivace byla v tom, abych byl příkladem. Sám jsem se do projektu zaregistroval a celý proces si zkusil.

A co na něj říkáte?

Moje zkušenost je fantastická. Sedíte doma za počítačem a kalkulačka vám ukáže všechna data. Zaregistrování je velice jednoduché, pohodlné a přehledné. Můžu lidem říci, zvládl jsem to a to nejsem žádný IT technik. Můžeš to zvládnout i ty. Přidaná hodnota je to, že díky mému odběru energií půjdou Nehemii peníze, a to je něco navíc, co můžu Nehemii dát. Jsou lidé, kteří když jsem jim projekt nabízel, tak řekli, no já bych generoval tisícovku, tak to já ji radši pošlu, ale druhá věc je ta, že lidé pravděpodobně zapomenou a nepošlou nic.

Energetika v Česku nemá moc dobrou pověst. Co na to lidé říkají, když s nimi o projektu mluvíte? Kolibřík se snaží dostat do povědomí lidí v Česku byznys s přesahem.

Reakce jsou veskrze pozitivní, většina lidí, se kterými jsem mluvil, na to reagovala pozitivně. Je to opravdu skvělý nápad, jak alternativní cestou za něco, za co stejně musím platit, podpořím svoji komunitu a tedy Nadační fond Nehemia. Konkrétně my v Havířově máme sídlo v budově Apoštolské církve, to je opravdu obrovská budova, kde mají spotřebu 120 megawatt za rok a když přešli před několika lety pod Armex, což je společnost, která stojí za Kolibříkem, spadli o 60 tisíc níž a přechodem ke Kolibříkovi o dalších 40 tisíc níž, což je fantastické. Navíc profit do našich projektů je cca 12 tisíc za rok. Říkám to proto, že když se tento příklad rozšíří mezi lidi, tak je ta zkušenost velmi pozitivní a zajímavá a řeknou si, možná bych si to mohl taky spočítat.

Kam peníze od Kolibříka energie do Nehemie přesně půjdou? Máte na to vyčleněné projekty?

Ano, je to pomoc v Iráku jezídským rodinám, sirotkům, vdovám a  traumatizovaným ženám. Z nasbíraných prostředků nakupujeme potraviny, léky a hradíme akutní lékařskou pomoc. Pak je to také projekt pro vzdělávání masajských dětí v Tanzanii.

Více na https://energieprozmenu.cz/

#zachraňcomiluješ

Zachraň, co miluješ! To vzkazuje společensky významným komunitám Kolibřík energie, který přiletěl na trh, aby tyto důležité skupiny lidí podržel. Přidat se ke Kolibříkovi je ta nejlepší cesta k podpoře rychlého ekonomického uzdravení. Navíc tím každý člen komunity posílí svůj postoj ve skupině a v neposlední řadě ušetří peníze své vlastní domácnosti.

Powered by Froala Editor

Užijte si luxus moderního dodavatele

Zadejte svůj telefon nebo e-mail a my vás komfortně provedeme přechodem ke Kolibříkovi.

Společnost Kolibřík Energie a.s., IČO: 27735001, se sídlem Folknářská 1246/21, 405 02 Děčín bude zpracovávat Vaše osobní údaje pro účely poskytnutí bezplatného poradenství, případně i pro další účely uvedené v informacích o zpracování osobních údajů. Informace o zpracování Vašich osobních údajů jsou k dispozici zde: Informace o zpracování osobních údajů.

Chcete se na něco zeptat?

Kolibřík energie telefon

Zavolejte na

+420 530 300 333

Po - Pá 8.00 - 16.30

Kolibřík energie mail

Napište nám

info@kolibrik-energie.cz